Pražský orloj

Jednou ze zajímavostí dnešní Prahy, kterou obdivuje denně tisíce nejen zahraničních turistů, je určitě Pražský orloj (nebo též Staroměstský orloj). První písemná zmínka o něm je ze začátku 15. století, autorem tehdejšího časostroje byl jistý Mikuláš z Kadaně. Většina evropských velkoměst tehdy měla svůj vlastní orloj, v Praze mimochodem došlo k jeho stavbě se zpožděním větším než několik desetiletí (Padova 1344 atp.).

Pražský orloj byl v běhu staletí poměrně často opravován, neboť šlo o stroj poměrně dost poruchový. V osmnáctém století se dokonce uvažovalo o tom, že by se měl zlikvidovat, ale městská radnice o něčem podobném nakonec nerozhodla. Mezi léty 1787 a 1791 proběhla poměrně nákladná rekonstrukce a přibyly sem i figurky jednotlivých apoštolů, které těší turisty i v moderní době. Kokrhající kohoutek pochází teprve z poloviny devatenáctého století, ve stejném období pak orloj začal ukazovat čas s mnohem větší přesností, která se přibližuje té dnešní.

Pražský orloj byl málem zničen na konci druhé světové války. Dělostřelecký granát ale stroj nezničil úplně a díky náročné rekonstrukci byl orloj uveden do provozu v roce 1948. Poslední rekonstrukce proběhla před několika lety, bylo totiž nutné opravit sochy.

Nejzajímavější součástí orloje jsou apoštolové, respektive jejich malé sošky. Těch je samozřejmě celkem dvanáct, „procházejí se“ každou cenou hodinu (během dne, ne v noci). Jejich původní význam byl sice náboženského charakteru, dnes je to ale jen turistická atrakce. Apoštolové mají každý svůj atribut, svatý Ondřej například nese kříž ve tvaru X, svatý Tomáš třímá kopí a svatý Matěj sekeru.

Mezi dřevěnými sochami kolem orloje najdete stylizované následující postavy: Marnivce, Lakomce, Smrtku, Turka, Filosofa, Archanděla, Astronoma a Kronikáře. A pověst, která se k orloji váže – tedy tu nejznámější, pojednávající o mistru Hanušovi, jistě znáte. Při návštěvě Prahy nezapomeňte ani na Národní divadlo nebo nedaleký hrad Karlštejn.

23.8.2014

Booking.com